Historie domu
Nad vchodem domu je umístěna plastika brány s nápisem "Das Alte Ferdinandstor" (Stará Ferdinandova brána). Ta připomíná návštěvníkům a kolemjdoucím, že toto místo má silné historické pozadí a že zde stávala jedna z městských bran, které byly součástí městského středověkého opevnění. Vznik hradeb města Brna se odhaduje do 30. let třináctého století. Podle obchodních stezek bylo zároveň postaveno pět bran: Brněnská (na Šilingrově náměstí), Židovská (při ústí dnešní Masarykovy ulice), Měnínská (na ulici Orlí, jediná dodnes stojící), Branka (na Jánské) a Veselá (při ústí do ulice Veselé). Brněnské hradby patřily v době svých počátků k nejdokonalejším v Evropě. Další přestavby brněnských hradeb byly realizovány po skončení třicetileté války.
Na plastice paradoxně ale není zobrazena brána Ferdinandova, ale brána Židovská. Ta stávala na místě, kudy nyní vstupuje do historického centra Brna většina lidí, tedy u hlavního vlakového nádraží. Jednalo se o mohutnou bránu, kterou ani Švédové za bojů třicetileté války nezdolali, byť ji těžce poškodili. Byla také jedinou brannou, kterou mohli do města a své přilehlé čtvrti vstupovat Židé. Zde se vybíralo i takzvané židovské mýto. Na noc se brána zavírala a znovu se otevírala až s rozbřeskem. Branou také vstupovali zemědělci, rybáři a zahradníci z blízké úrodné nivy řeky Svratky, kteří dodávali na městský trh čerstvou zeleninu, a také různí řemeslníci, kteří ke své práci potřebovali dostatek tekoucí vody - např. mlynáři, barvíři, koželužníci a další.
První zmínka o Židovská bráně pochází již z roku 1328. Do roku 1353 byly pak postaveny věže vnitřní i vnější brány.Na začátku 16. století byla brána výrazně přestavěna, navíc ji vyzdobil brněnský sochař Antonín Pilgram. Mimojiné osadil bránu kamennými hlavami různých postav, přičemž jedna mužská hlava s kápí měl být údajně sám autor. Brána pak byla v souvisloti s výstavbou vnitřního a vnějšího bastionového systému opět přestavěna v roce 1663. Ačkoliv byla brána z obranných důvodů původně trojitá, na začátku 19. století byly dvě brány zbořeny a o něco později i brána třetí.
Soumrak nad celým hradebním okruhem i bránou začal v devatenáctém století. Poslední 3. část Židovské brány byla zbořena v roce 1835, kdy ji nahradila klasicistní brána Ferdinandova (zmiňovaná na plastice). Ta tu ale stála jen do roku 1864, kdy musela uvolnilt místo rozrůstající se městské zástavbě. V období kolem roku 1850 zanikla také brána Brněnská a vnitřní bastionový systém byl rozbořen v letech kolem roku 1860, kdy začalo vznikat tzv. velké Brno.